Valentina Kameníková

Biografie / Hudebníci

*20.12.1930 (Oděsa, SSSR) – †29.11.1989 (Praha), vlastním jménem Valentina Michaljovna Wax, česká klavíristka a hudební pedagožka ukrajinského původu, patřící k nejvýraznějším osobnostem české poválečné interpretační scény. Narodila se v Oděse do rodiny hudebního skladatele. Od dvou let se začala učit hrát na klavír, posléze navštěvovala oděskou školu pro mimořádně nadané děti, jenž založil profesor Stoljarskij, učitel Davida Oistracha. Jakožto zázračné dítě byla obdařena absolutním sluchem spojeným s velkou muzikalitou a nevšedními improvizačními schopnostmi. V devíti letech zvítězila v dětské skladatelské soutěži, jako jedenáctiletá hrála poprvé veřejně s orchestrem Haydnův koncert D dur. V roce 1941 byla vzhledem ke svému židovskému původu s rodinou deportována na Sibiř, kde nemohla pokračovat ve studiu hudby. V roce 1948 se sama vrátila do Oděsy a nastoupila zde na střední hudební školu, kterou absolvovala po dvou letech provedením Lisztova koncertu Es dur. V roce 1950 začala navštěvovat oděskou konzervatoř, kde již v průběhu studia vyučovala a kterou v roce 1954 opouštěla provedením Čajkovského koncertu b moll. V letech 1954–57 pokračovala ve vzdělávání postgraduálním studiem na moskevské konzervatoři u slavného Heinricha Neuhause, učitele světoznámých pianistů Svjatoslava Richtera a Emila Gilelse. V roce 1954 se provdala do Československa a od roku 1957 tu také trvale žila. V Praze absolvovala v letech 1959–1961 postgraduální kurs české klavírní hudby na AMU u Františka Raucha. Od roku 1963 pedagogicky působila na pražské konzervatoři a v roce 1970 se habilitovala jako docentka AMU. Posluchači i kritikou ceněna především jako interpretka ruské hudby. Její nahrávku Čajkovského Velké sonáty op.37 stavěli zahraniční odborníci dokonce výše než totéž dílo v podání Svjatoslava Richtera. Stejně tak znamenitý snímek Čajkovského klavírního koncertu z roku 1970 byl zařazen do „zlatého fondu“ gramofonové firmy Supraphon, pro kterou Valentina Kameníková v období 1963–1988 natočila více než padesát stěžejních děl světové klavírní literatury. Mezi její další úspěchy můžeme zařadit cenu „Wiener Flötenuhr“ za nahrávku Mozartových sonát. Pokud bychom chtěli charakterizovat styl její hry, mohli bychom ji jednoduše označit za typickou představitelku ruské klavírní školy. Vynikala téměř neomezenými technickými schopnostmi a vytříbenou úhozovou technikou. Její obrovskou předností a výhodou, která zaručovala téměř jistý úspěch, byl výbušný temperament a osobitá tvůrčí inteligence, pomocí nichž dokázala na posluchače přenést svůj intenzivní hudební prožitek.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 26. 1. 2021
Autor: -red-

Odkazující hesla: František Rauch.