vaibhášika

[Sanskrt], škola raného buddhismu blížící se naivnímu materialismu. Zformovala se v 3. – 2. století př.n.l. Učení vaibhášika mělo značný vliv v Indii, působilo v Čfně, Tibetu, Japonsku. Hlavní místo má ve vaibhášice učení o dharmách, konečných realitách zakládajlcích bytí věcí, jež jsou věčnými prvky bytí, působí na sebe navzájem, slučuji materiální i psychické prvky. Vzájemné působení dharm vede podle vaibhášika k neustálému přecházení forem bytí (karmický zákon). Toto přecházení končí v nirváně, jež je svého druhu dharmou, v níž uhasíná pohyb.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 9. 11. 2006
Autor: -red-