urdská literatura

Literatura

Novoindická literatura Indie a Pákistánu psaná urdštinou, formálně i tematicky navazující na starší literaturu perskou (Amír Chusrau, *1253–†1325). Rozvíjí se od 16. až 17. století z dvorské poezie muslimských knížectví v Dákkhinu (tzv. dákkhinská epocha). Jejím zakladatelem je M. Kulí (*asi 1568–†1611), za prvního prozaika je považován M. Vadžhí. Zakladatelem urdské poezie v severní Indii je M. Valí, který zavedl do literatury lidovou urdštinu. Za rozpadu mughalské říše v 18. století vznikly básnické školy v Dillí a Lakhnaú, které prosazovaly nový směr v urdské literatuře, zbavený tradičních romantických námětů (Arzú, *1689–†1756, Nazír z Akbarábádu, *1740–†1830,T. M. Mír). Britská kolonizace podnítila rozvoj překladové literatury, a tak podpořila rozvoj prózy (N. Ahmad, M. Amman) a dramatu (A. Amánat, *1816–†1859). Zároveň vyvolala vlastenecké nálady (Ghálib, S. Akbar, *1846–†1921) a v 2. polovině 19. století osvícenství (S. Ahmad Chán, *1817–†1898, A. Hálí). Pokračovatelem ve 20. století je M. Ikbál a moderní romantik Š. Džóš. Od 20. let sílí společenská angažovanost, založená hlavně na tematice osvobozeneckého boje asijských národů (prozaici K. Čandar, D. Zahír, básníci F. A. Faiz, A. Džafrí, M. Machdúm).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 7. 6. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: novoindické literatury.