urbář

[Latina], v období feudalismu základní písemná pomůcka k evidenci vrchnostenských příjmů od poddaných, někdy také k podchycení předpokládaného zisku z vlastních hospodářských podniků vrchností. Urbáře se vyvíjely v závislosti na ekonomické povaze a správní organizaci feudálního velkostatku. Na rentovém velkostatku (v českých zemích prokazatelně od 2. poloviny 13. století) zachycovaly pouze předepsané peněžní a naturální dávky, odváděné poddanými zpravidla dvakrát ročně v jarním a podzimním termínu, a robotní povinnosti. Na režijním velkostatku (zejména od 16. století) některé urbáře sloužily současně jako popisy panství a udávaly směrná čísla, jichž měla dosahovat jednotlivá výrobní odvětví. V 17. a 18. století se urbáře dále zdokonalovaly, zároveň se rozvíjely další písemné pomůcky, jako podrobné účetní výkazy, katastry atd. Význam pro hospodářství ztratily zánikem poddanství v roce 1848, zůstaly však cennými prameny pro dějiny venkovského lidu (uvádějí starobylé místní názvy, ve vsích jednotlivé usedlosti, jména majitelů, jejich pozemkovou držbu a rozsah feudální povinnosti).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 16. 8. 2006
Autor: -red-