urbanizace

[Urbanyzace, latina], společenský proces formování a rozvoje městského způsobu života, růstu úlohy měst ve vývoji společnosti a pronikání městských prvků do prostoru celého osídlení. Nejcharakterističtějším znakem urbanizace je vysoká koncentrace obyvatel do měst a jejich okolí. Sociologický obsah urbanizace vyplývá z podstatných vztahů mezi „městskými poměry“ a venkovem, jež se týkají profesní a demografické skladby obyvatelstva, jeho způsobu života, kultury, rozmístění výrobních sil, osídlení atd. Rozvoj urbanizace byl podmíněn průběhem průmyslové revoluce a potom vědeckotechnického pokroku ve zvláštních podmínkách jednotlivých zemí. Roste příliv obyvatel z venkova do měst, zvyšuje se kyvadlový pohyb obyvatel venkovského okolí a malých měst do měst velkých za prací, kulturou a dalšími výhodami. Začátkem 19. století žila v městech pouze 3% obyvatel světa, kolem roku 1900 již 13%, v roce 1950 téměř 30%, v roce 1970 skoro 39%. V českých zemích žilo v roce 1957 35% obyvatel ve větších městech, v roce 1970 62,1%, 1980 již 71,5 %. Značné rozdíly jsou i mezi kontinenty. Nejmenší stupeň urbanizace je v Asii a Africe (pod 30%), nevyšší v Severní Americe a v západní Evropě (i přes 80%). Tempa, rozměry, hybné síly a sociální důsledky urbanizace závisejí především na sociálně ekonických podmínkách. Ve vyspělých zemích se již podíl městského obyvatelstva výrazně nezvětšuje.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 8. 4. 2008
Autor: -red-

Odkazující hesla: suburbanizace, vylidňování venkova.