umělá ledvina

Přístroj umožňující léčení dialýzou; léčebná metoda odstraňující z organismu zplodiny látkové přeměny, které jsou v organismu zadržovány při selhání ledvin. Předpokladem dialýzy je polopropustná membrána. Proto se rozlišuje peritoneální dialýza, kde polopropustnou membránu představuje pobřišnice, a hemodialýza, kde polopropustnou membránou je celofán, popřípadě speciální syntetické membrány. Základem dialýzy je prostup vody a v ní rozpuštěných látek přes polopropustnou membránu, která odděluje krev nemocného od dialyzačního roztoku, jehož složení v podstatě odpovídá krevní plazmě bez bílkovin. Hemodialyzační přístroje (umělé ledviny) se skládají ze dvou částí: hemodialyzačního monitoru, který řídí dialýzu a zabezpečuje nemocného, a spotřebných dialyzátorů, na nichž závisí kvalita očištění krve nemocného. První umělou ledvinu zkonstruoval roku 1943 holandský lékař W. Kolff (*1911).