ukrajinská hudba

Hudba

Ukrajinské lidové písně se vyznačují širokou melodikou. Používané hudební nástroje: bandura, lira, cimbál, trembita (dechový nástroj); lidové tance: hopak, kazačok. Sborový zpěv byl vícehlasý, nositeli lidové hudební kultury byli kobzaři a lunici. První formou umělé hudby byl pravoslavný církevní zpěv. V 17. století byly zakládány pěvecké školy, sborové umění dosáhlo vysoké úrovně. Od 17. století se rozvíjela světská hudba, v městech vznikaly cechy hudebníků a kapely. V 17. až 18. století mnozí ukrajinští skladatelé (M. P. Dileckij, M. S. Berezovskij, D. S. Bortňanskij) působili v Petrohradě a v Moskvě a obohatili ruskou hudbu o ukrajinské prvky. Roku 1810 bylo v Oděse založeno operní divadlo, kde hrál italský soubor. V 19. století vznikla ukrajinská národní hudební škola (S. S. Hulak-Artěmovskij, *1813–†1873; N. V. Lysenko). V 2. polovině 19. století byly otevřeny ruské opery v Kyjevě (1867), v Charkově (1880) a Oděse (80. léta 19. století), centry rozvoje hudebního života se staly též univerzity v Kyjevě, Charkově a Lvově. Hudební škola v Kyjevě (založená v roce 1868) se stala základem pro první ukrajinskou konzervatoř (1913). Na konci 19. století nastalo období dalšího rozvoje hudební kultury. V roce 1918 byla otevřena nová vysoká hudebně-dramatická škola v Kyjevě, 1919 se zformoval první symfonický orchestr (mj. pod vedením R. M. Gliera), v roce 1925 bylo v Charkově otevřeno první národní operní a baletní divadlo a v roce 1927 založena filharmonie (1934 převedena do Kyjeva), 1932 vytvořen svaz skladatelů. Ve 20. a 30. letech vznikla řada divadel v dalších ukrajinských městech. Skladatelé 20. století: B. N. Ljatošinskij, L. N. Revuckij, K. F. Daňkevič, A. J. Štoharenko, J. S. Mejtus, I. F. Belza, M. M. Skorik.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 23. 12. 2008
Autor: -red-