účel

Ideální anticipace výsledku činnosti. Účelností se pak rozumí vlastnost jevů a procesů odpovídat určitému relativně zakončenému stavu, materiálnímu nebo ideálnímu modelu, který vystupuje jako jeho účel nebo cíl. V dějinách filozofie se často stavěla účelnost proti příčinnosti; v jevech účelnosti v přírodě spatřovala idealistická teleologie projevy a důkazy buď působení boha anebo vnitřní nemateriální síly, například entelechie. Účelnost je však specifickým projevem příčinnosti v organickém světě, sociálních systémech i v lidské činnosti. Pojmy účel, cíl a úmysl jsou si blízké, avšak nikoliv totožné. Cíl ideálně anticipuje budoucí stav nebo relativně konečný bod určitého vývoje. Cíl je vázán především na člověka, který si cíl staví, účel je pak spojen s prostředky, s úmyslem použít k dosažení cíle určitého prostředku nebo činnosti. Ne každá myšlenková anticipace hmotného stavu je cílem; například ekonomické krize lze předvídat, avšak ani z hlediska kapitalistů, ani z hlediska dělníků není krize jejich cílem nebo úmyslem. Účel a cíl se ztotožňují, jestliže účel se stává cílem, který má být realizován. Cílesměrnost a účelnost je podstatnou vlastností lidského jednáni; je spjata s vědomím, které prostřednictvím kladení cílů a účelu uskutečňuje svou teleonomickou (tj. k cíli zákonitě směřující) funkci. Účelnost ovšem přesahuje sféru lidské činnosti; v organickém světě se organismy, jednotlivé orgány a funkce přizpůsobují životním podmínkám, a proto se účelnost projevuje v neurofyziologických reakcích, ve změnách dědičnosti, v metabolických, termodynamických a jiných procesech živých systémů, všude, kde se jedná o jevy adaptace a regulace organismu. Ve společenském životě se projevuje účelnost především jako zákonité přizpůsobování výrobně vlastnických vztahů charakteru výrobních sil, odumírání starých společenských řádů a jejich nahrazování novými, pokrokovými. V cílevědomé činnosti lidí se účelnost projevuje v každodenním životě, ale na vyšším stupni v historicky významné revoluční činnosti. Idealistická biologie vykládá účelnost v přírodě duchovními faktory. Darwinovská teorie organického vývoje vysvětluje tyto jevy přirozeným výběrem. Nové aspekty účelnosti odhalila kybernetika hlavním principem zpětné vazby. Zkoumají se struktury a funkce ekvifinálních (cíli pohybu odpovídajících) sebeřídících soustav. V lidské činnosti vystupuje cíl též jako motiv činnosti související s lidskými potřebami a působící jako zákon, jemuž se podřizuje lidská vůle. Účely a cíle působí jako integrující faktory pořádající jednotlivé akty v ucelené systémy. Účely a cíle mohou být individuální i sociální, taktické i strategické, bezprostřední i vzdálené, konkrétní i ideální.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 22. 8. 2006
Autor: -red-