tvrz

Středověké opevněné sídlo menšího rozsahu, budované většinou drobnými feudály. Situačně nejčastěji vázáno na vesnici nebo její blízkost. Hospodářská složka funkce tvrze se uplatňovala ve vlastní tvrzi nebo v jejím nejbližším okolí (dvůr). Typické opevnění tvrze představuje obvodový zemní val, suchý nebo vodní příkop a hradba různé konstrukce, od polského plotu až po masívní zděnou. Vojenská hodnota tvrze se uplatnila spíše v podmínkách drobné války. Nejstarší tvrze jsou v Čechách spolehlivě doloženy ve 13. století, specifikem tohoto období byly okrouhlé dispozice s obvodovou zástavbou. Koncem 13. století se objevila obytná věž, která byla převládajícím typem ve 14. století. Paralelně se budovaly tvrze s obdélnou palácovou budovou jako hlavní obrannou i obytnou stavbou. Ojediněle doloženy vzájemné kombinace a pravidelnější dispozice s vícekřídlou obvodovou zástavbou. V 15. století se spolu se vzrůstajícími možnostmi a nároky majitelů zvětšoval obytný rozsah tvrze (dvoutraktové paláce), plocha celé dispozice a kvalita opevnění. Nejnáročnější objekty se dostávaly na hranici mezi tvrzí a hradem. S nástupem renesance došlo k zásadní změně v podobě tvrzí. Postupně odpadla obranná složka a tvrz nabývala podoby malého, někdy vícekřídlého zámečku nebo obytné budovy začleněné do areálu rozsáhlého hospodářského dvora. V novověku též název pro samostatnou obrannou jednotku fortifikačních komplexů.