tunelovací metody

Stavební způsoby ražení tunelů. Tunelovací metody se liší podle toho, stavějí-li se tunely ve skále, v zemině nebo pod řekou. Při ražení ve skále modifikovanou rakouskou metodou se tunel po vyražení směrové štoly postupně otvírá odstřelem dílčích výlomů, zpravidla po pásech délky až 12 m, a provizorně se vydřevuje, než se definitivně obezdí. Při prstencové metodě (pražské metro v břidlicích) se razí, obvykle odstřelem, horní a poté dolní polovina profilu a po vyražení prstence se výrob vystrojuje ihned tybinky bez provizorní výdřevy. Při nové rakouské tunelovací metodě se tunel razí odstřelem a výrob se provizorně zajištuje stříkaným betonem přikotveným do horniny, pak následuje obezdění, obvykle betonem. Razicím strojem bez odstřelu se tunely razí v horninách, v nichž je výrob na krátkou délku (1 – 3 m) stabilní bez podepření a po vyrubání se ihned obezdívá. Tunelovacím štítem se razí v zemině (štítováním v písku, štěrku, jílu), která se rozpojuje bez odstřelu a výrob se podpírá plechovou troubou, jež se postupně po vyrubání každého prstence posouvá dopředu, přičemž se současně montuje obezdívka. Stavba velkých podzemních kaveren vyžaduje speciální tunelovací metody, například postupné ražení štol po obvodě kaverny (multidrift), vytvářejících po vyzdění klenbu, po niž následuje vyrubání vnitřku kaverny. Podříční tunely procházející zeminou v malé hloubce pode dnem se stavějí z prefabrikovaných dílů délky až 110 m, jež se ponořují do rýhy vybagrované ve dně řeky a pak se pod vodou spojují. Tunely se razí z jednoho nebo obou konců, zvaných tunelové portály. Delší tunely se razí též z mezilehlých šachet nebo bočních štol.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 15. 2. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: rozpojování horniny.