tribun

Antický Řím

Latinsky tribunus – v antickém Římě původně náčelník obce, později titul pro různé správní a vojenské hodnostáře; například tribuni militum, vysocí důstojníci v legiích, tribuni aerarii, finanční úředníci vybírající válečnou daň a vyplácející žold. Nejvýznamnější byl úřad tribuna lidu, vzniklý podle tradice v roce 494 př.n.l. v důsledku bouří plebejů. Tribun lidu (tribuni plebis) měli chránit plebeje před zvůlí patricijů, byli nedotknutelní a měli právo veta proti všem rozhodnutím římských úřadů včetně senátu nebo komicii, kromě diktátora, vykonávali trestní pravomoc. Byli voleni v počtu dvou, pak čtyř a později deseti na shromáždění plebejů. Tribunská pravomoc se stala za Augusta základní složkou moci římských císařů.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 25. 8. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: bratři Gracchové, Publius Cornelius Dolabella, Publius Sulpicius Rufus, Ruchovci.