tribun

Latinsky tribunus – v antickém Římě původně náčelník obce, později titul pro různé správní a vojenské hodnostáře; například tribuni militum, vysocí důstojníci v legiích, tribuni aerarii, finanční úředníci vybírající válečnou daň a vyplácející žold. Nejvýznamnější byl úřad tribuna lidu, vzniklý podle tradice v roce 494 př.n.l. v důsledku bouří plebejů

. Tribun lidu (tribuni plebis) měli chránit plebeje před zvůlí patricijů

, byli nedotknutelní a měli právo veta

proti všem rozhodnutím římských úřadů včetně senátu

nebo komicii

, kromě diktátora

, vykonávali trestní pravomoc. Byli voleni v počtu dvou, pak čtyř a později deseti na shromáždění plebejů. Tribunská pravomoc se stala za Augusta základní složkou moci římských císařů.