transplantační imunologie

Vědní podobor, součást imunologie zabývající se podstatou imunologických reakcí příjemce proti cizímu transplantátu z geneticky odlišného dárce téhož druhu (alotransplantátu). Imunologická povaha transplantační reakce byla prokázána britským biologem P. B. Medawarem a spolupracovníky v letech 1943–54. Hlavními problémy transplantační imunologie jsou transplantační (histokompatibilitní) antigeny, reakce imunokompetentních buněk (malých lymfocytů), účast sérových protilátek, možnosti specifických i nespecifických útlumů transplantační reakce. Při klinické transplantaci orgánů se užívá nespecifická imunosupresívní léčba. Je nutné, aby byla pro nemocného bezpečná, ale současně dostatečně účinná.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 30. 8. 2002
Autor: -red-

Odkazující hesla: imunologie, Věra Hašková.