Touraine
[Turen], ve starověku území keltských Turonů s centrem v Tours, pův. Turones, v dobách císařského Říma Caesarodunum; součást římské provincie Gallia Lugdunensis Tertia. Za Merovejců patřilo k Neustrii; od 10. století dědičné hrabství, v jehož držení se střídala hrabata z Blois a z Anjou; od 1044 dědičné léno rodu z Anjou, s nástupem Jindřicha II. Plantageneta na anglický trůn 1154 připojeno k anglické koruně. Začátkem 13. století předmět bojů mezi francouzský králem Filipem II. Augustem a anglického králem Janem I. Bezzemkem, od 1206 v rukou francouzských králů; držbu tohoto území přiznal francouzské koruně anglický král Jindřich III. smlouvou v Paříži 1259. Hrabství se stalo údělným panstvím (tzv. apanage) francouzských princů z vládnoucí dynastie; v polovině 14. století povýšeno na pairské vévodství. Mírem v Beaulieu 1576, který ukončil pátou hugenotskou válku, připadl Touraine Františkovi z Alengonu, jehož smrtí roku1584 vévodství zaniklo. Od konce 15. století do začátku 17. století místo častého pobytu francouzských králů (zámky na Loiře).
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
12. 7. 2006
Autor: -red-