tón

Fyzika

zvuk vznikající periodickým kmitáním pružných těles. Kmity vyvolávají v okolním prostředí periodické změny, které se šíří do okolí. Má-li změna tlaku přesně sinusový průběh, jedná se o tón čistý (jednoduchý). Obecně není u hudebních tónů průběh kmitů sinusový, ale je určen jinou, periodicky se opakující křivkou. Část tónu odpovídající tomuto základnímu kmitočtu se nazývá tón základní, ostatní složky se nazývají vyššími harmonickými nebo alikvotními tóny. Základní charakteristiky tónu jsou výška (je dána kmitočtem základního tónu), síla (zpravidla je určena amplitudou základního tónu) a barva (závisí na počtu a poměru amplitud vyšších harmonických tónů k amplitudě tónu základního). Zní-li současně dva tóny různých kmitočtů, vnímá sluch také tóny, jejichž kmitočet je dán součtem nebo rozdílem obou kmitočtů (tóny kombinační, a to sumační nebo diferenční). Třecí tóny vznikají při proudění vzduchu kolem ostré hrany.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 30. 8. 2000
Autor: -red-