tisk

Polygrafie

Pracovní postup při výrobě tiskovin, při němž se tisková barva přenáší z tiskové formy na potiskovaný materiál. Pracovní postupy a tiskové techniky se liší podle povahy tiskových forem a jejich tisknoucích a netisknoucích částí. Základními tiskovými technikami jsou: a) tisk z výšky (odvozené techniky: knihtisk, nepřímý knihtisk a flexografie ), tiskové formy mají vystouplý reliéf, jehož tisknoucí části jsou podstatně vyvýšeny nad netisknoucími. Barva se rovnoměrně navaluje na povrch reliéfu a tlakem se přenáší na potiskovaný materiál; b) tisk z plochy (odvozené techniky: kamenotisk, litografie, ofsetový tisk, světlotisk), tiskové formy nemají reliéf a tisknoucí i netisknoucí prvky jsou rozloženy na povrchu ve stejné výšce. Barva se navaluje rovnoměrně po celé tiskové formě a zachycuje se na oleofilních tisknoucích prvcích. Hydrofilní netisknoucí prvky přijímají vodu a odpuzují tiskovou barvu. Podstatou je využití fyzikálně-chemických vlastností rozdílných materiálů a jejich úpravy povrchu na oleofilní a hydrofilní; c) tisk z hloubky (neotypie, odvozené techniky: hlubotisk, ocelotisk, heliogravura, měditisk), tiskové prvky jsou do povrchu tiskové formy vyhloubeny (leptáním či rytím). Tisková barva vyplňuje vyhloubená místa (u hlubotisku jemné pravidelné buňky o různé hloubce) a přenáší se tlakem v různě tlustých vrstvách na potiskovaný materiál; d) průtisk, sítotisk, tiskovou formu tvoří šablona na sítu, na tisknoucích místech je šablona prostupná a tříčem se jí protlačuje tisková barva na potiskovaný materiál; e) elektrostatický tisk, využívá vlastnosti některých polovodičů a přenáší bez tlaku (rozdílem elektrických potenciálů) obraz na potiskovaný materiál. U všech tiskových technik musí být pro každou tiskovinu zhotovena vždy nová tisková forma. Zhotovení tiskových forem je nejsložitější fází polygrafické výroby. Do ní zasahuje vědecko-technický rozvoj nejpodstatněji. Například u fotosazby jde o automatické zapojení počítačů a jejich magnetické a elektronické paměti, u reprodukce ilustrací (zvláště barevných) tvorba autotypických bodů pomocí laserových paprsků nebo užití nových, na světlo citlivých vrstev povrchů tiskových forem pro kopírování (fotopolymery, diazosloučeniny). Chemizace a fotochemizace spolu s elektronikou začínají určovat a ovládat zhotovování tiskových forem a automatizaci tisku. Nové reprodukční techniky umožnily zvýšit ilustrovanost a barevnost polygrafické produkce. U vlastních tiskových strojů a technik nastává velký a rychlý přechod od tisku z výšky, jehož reliéfní tiskové formy, například z písmoviny a jiných těžkých materiálů, jsou zábranou snadné a rychlé výroby, ke zhotovování tiskových forem lehkých, válcově tvarovatelných, tenkých a obepínatelných kolem formových válců. Tento přechod dává velké možnosti ofsetové technice, která se proto stává univerzální tiskovou technikou, vhodnou pro většinu tiskových prací a výhodně využívající fotosazbu a automatizované procesy zhotovování reprodukčních podkladů a kopírovacích technik. Všechny moderní postupy zhotovení tiskových forem vyžadují menší počty pracovních sil a mohou plně využívat nejmodernější výsledky vědy a techniky.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 15. 5. 2024
Autor: -red-