The Plastic People of the Universe

Česká hudební skupina založená v lednu 1969. Po několika personálních změnách se obsazení ustálilo v podobě: Milan „Mejla“ Hlavsa

(zpěv, baskytara), Josef Janíček (zpěv, kytara, klávesy), Jiří Kabeš (zpěv, viola), Vratislav Brabenec (zpěv, saxofon, basklarinet), od roku 1977 ještě Jan Brabec (bicí). Zpočátku hrála skupina cover verze hitů amerických skupin, později pak začala vystupovat s vlastním repertoárem převážně s texty Mejly Hlavsy. Komunistickému režimu nepohodlné skupině nebylo umožněno vystupovat oficiálně, a tak hrála amatérsky a často tajně. Jejím manažerem byl Ivan „Magor“ Jirous, který v roce 1974 pořádal první festival undergroundové hudby v Čechách, o dva roky později byli však členové skupin vystupujících na 2. ročníku spolu se stovkou diváků zatčeni. Členové skupiny byli uvězněni a jejich hudební aparatura zabavena. Alba skupiny vycházela v zahraničí, u nás byla šířena prostřednictvím amatérských nahrávek na magnetofonových páscích. Část souboru vystupovala od roku 1988 ve skupině Půlnoc, svého comebacku se Plastic Peole Of The Universe dočkali až v polovině 90. let. Třicáté výročí své existence oslavili koncertem ve Vladislavském sálu Pražského hradu. V roce 2001 byl do kin uveden dokumentární film režisérky Jany Chytilové, který přehledně mapuje třicetiletou historii skupiny. Diskografie: Eliášův oheň (1992, nahrávky z let 1972 až 1976), Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned (1992, nahrávky z roku 1974), Francovka (1992, nahrávky z let 1974 až 1979), Passion Play (1992, nahrávky z roku 1978), Slavná Nemesis (1992, nahrávky z roku 1979), Leading Horses (1992, nahrávky z roku 1981), Hovezí porážka (1992, nahrávky z let 1982 až 1984), Půlnoční myš (1992, nahrávky z roku 1984), Bez ohňů je underground (1992, živá nahrávka z roku 1992), 1997 Live (1997), Vožralej jak slíva (1997), Jak bude po smrti (1998), Kolejnice duní (2000).