termoregulace

Lékařství

Soubor adaptačních mechanismů organismu, výsledkem jejichž působení je udržování rovnováhy mezi výdejem a příjmem tepla v těle živočichů včetně člověka, tj. udržování tepelné homeostázy takovým způsobem, aby byla navozena víceméně stálá tělní teplota, například u člověka okolo 37 °C. Vyskytuje se u homoiotermních živočichů, tj. savců a ptáků. Termoregulace je nepodmíněně reflexní děj. Mírné změny teploty různých tkání jsou vnímány výběžky nervových buněk (termoreceptory), umístěnými v CNS a v kůži. Z různých termoreceptorů přicházejí podněty do přední části hypotalamu, kde dochází k jejich zpracování. Aktivace nervových struktur v přední části hypotalamu vede k vyvolání různých termoregulačních dějů, například ke svalovému třesu, netřesové termogenezi, k vasokonstrikci nebo vasodilataci v kůži, k polypnoe, pocení, ke změnám v chování. Všechny tyto změny se uskutečňují prostřednictvím motorických a sympatických nervových drah. K udržování stálé tělní teploty přispívají u živočichů i pasívní mechanismy, například zlepšená izolace těla srstí, peřím nebo podkožní vrstvou tuku.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 30. 8. 2002
Autor: -red-

Odkazující hesla: ektotermie, endotermie, konvekce, kožní žlázy, teplo.