teploměr

Zařízení k měření teploty

. Podle použití různých fyzikálních jevů se teploměry rozdělují na: a) Objemové, založené na roztaživosti různých látek: kapalin (rtuti, lihu), plynů (helia, vodíku, kyslíku) pro velmi nízké teploty, par (amoniaku, butanu), pevných těles, obvykle kovových pásků nestejné roztaživosti spolu pevně spojených (dvojkou), jejichž deformace se přenáší na ukazovatel (teploměry deformační). b) Odporové, využívající změny elektrické vodivosti kovů v závislosti na teplotě. c) Termoelektrické, měřící elektromotorickou sílu vznikající působením tepla na svaru dvou různých kovů. d) Termistorové, jejichž základem je vodič, jehož odpor s teplotou klesá. e) Radiační (pyrometry), měřící teplotu tělesa množstvím vyzařované tepelné energie. Zvláště citlivé teploměry pro rozsah -80 °C až +200 °C jsou teploměry krystalové, využívající tepelnou závislost kmitočtové rezonance speciálně vybroušeného krystalu křemene. Teploměr akustický využívá závislost rychlosti zvuku na teplotě. Pro měření teplot v plazmatu se užívají teploměry na laserovém základu. Údaje většiny těchto teploměrů lze přenášet na dálku (viz také dálkové měření

). Ke zvláštním způsobům měření teplot slouží žároměrky a termometrické barvy.