teorie stadiálního vývoje

Jedna z teorií ekonomického růstu, která člení vývoj společnosti (a hospodářství ) do několika stupňů s odlišnými znaky. K představitelům této teorie patřil v 19. století F. List, podle něhož každý národ prochází těmito pěti stupni ekonomického vývoje: (1) fáze necivilizovanosti, (2) pastevectví, (3) zemědělství, (4) zemědělství a manufaktura, (5) zemědělství, manufaktura, obchod. Tato klasifikace odpovídá počátečnímu vývoji kapitalismu 19. století v evropských zemích. Naproti tomu B. Hildebrand zvolil za základ rozlišení jednotlivých stupňů hospodářského vývoje společenský charakter ekonomických vztahů ve sféře směny. U německý ekonomů 19. a začátkem 20. století je možno se setkat i s jinými schématy vývoje společnosti. Všechny tyto koncepce se vyznačují nejednotností kritérií vývoje. Přehlížejí a neuznávají rozhodující kritérium etapizace společenského vývoje, kterým je charakter výrobního způsobu, tj. výrobních sil a výrobních vztahů. V 50.letech zpracoval novou koncepci teorie stadiálního vývoje W. W. Rostow.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 23. 11. 2006
Autor: -red-