teorie spisovného jazyka



Jazykověda
Jazykový obor zabývající se spisovným jazykem jako společenským a kulturním nejvýznamnějším útvarem národního jazyka. Rozpracována koncem 20. let 20. století zejména v Česku (V. Mathesius, B. Havránek) a v Rusku (V. V. Vinogradov), v jednotlivých zemích se liší podle historických podmínek jazykového vývoje a podle metodologických přístupů badatelů. Zkoumá určující rysy spisovného jazyka: a) celonárodní a celospolečenská platnost, b) kodifikovanost normy autoritativními příručkami, c) relativní ustálenost (pružnou stabilitu spisovných prostředků), d) popřípadě vázanost na vrstvu nositelů, e) slohovou diferencovanost. Novější výzkumy se soustřeďují na spisovný jazyk mluvený (v české jazykové situaci na hovorovou češtinu).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 22. 10. 2006
Autor: -red-