teorie her

Soubor filozofických, sociologických, psychologických, pedagogických, etnografických a jiných teorií o hře jako aktivitě, jež neslouží přímo zajištování existence, jejímž cílem není sám výsledek, ale proces činnosti. Základní teoretickou koncepci hry vytvořil psycholog a filozof K. Groos; vysvětloval hry zvířat jako přípravnou adaptaci instinktů na budoucí funkce v životě. V sociální psychologii se užívá matematická teorie her k analýze a modelování mezilidských vztahů a procesů rozhodování v rámci vytváření strategií jednání. V lékařské a klinické psychologii se využívá tzv. psychologických (psychoterapeutických) her k léčení neurotických poruch a některých poruch chování. Viz také hra.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 11. 8. 2006
Autor: -red-