teorie a praxe

Filozofie

Filozofie, kategorie odrážející duchovní a materiální stránku historicko-společenského procesu poznávání a přetváření přírody a společnosti. Teorie je zobecněnou zkušeností lidí v jejich vědomí, myšlenkovou reprodukcí objektivní logiky věcí. Praxe představuje takovou činnost, která nejen odráží okolní svět, ale aktivně zajišťuje existenci a vývoj společnosti tím, že přírodní a společenskou skutečnost přetváří. Základní formou praktické činnosti je proto materiální výroba, dalším důležitým druhem praxe je revoluční činnost tříd a posléze všechny formy společenské činnosti, jež vedou přímo ke změně světa. Praxi nelze zužovat, jak to činí empirismus, pozitivismus a pragmatismus, na subjektivní smyslovou zkušenost jednotlivce, ani ji degradovat na mechanické manipulování věcmi. Mnohotvárnost praktické činnosti zahrnuje i vědecké experimenty, ale také záměrné formování člověka a jeho vědomí. Ve vzájemném působení teoretické a praktické činnosti lidí, tříd a skupin tvoří praxe, nerozlučně spojená s teorií, základ a cíl celého procesu. Vědomé jednání nemá původně formu spojení vědecké teorie s racionální praxí, nýbrž zahrnuje pracovní návyky, empirická zobecnění výsledků jednání, ústní podání a víru v nerozčleněné jednotě každodenního vědomí a reálného života. S dělbou práce na duševní a fyzickou se teorie a praxe oddělují a v důsledku třídní diferenciace stavějí proti sobě. Vznik a osamostatnění teoretické aktivity jako speciální činnosti, bezprostředně nezávislé na utilitární praxi, znamená jeden z největších revolučních skoků ve vývoji lidstva. Teoretické abstrakce umožnily pronikat do podstaty přírodních jevů a vytvářet rozvíjející se vědecké představy o světě. Soukromovlastnická společnost, plodící individualismus, živila iluze o teorii jako o čistém pasívním nazírání jednotlivce anebo jako o souboru idejí, jež tvoří skutečnost. Roztržka teoretického nazírání a praxe charakterizuje celou kulturu vykořisťovatelských tříd. Vznik strojové velkovýroby vytvořil objektivní předpoklady pro překonání této roztržky. Úloha teorie jakožto vědecké a revoluční teorie nesmírně vzrostla nejen v převratech ve výrobních silách, ale především v sociálních revolucích.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 24. 11. 2006
Autor: -red-