televize

[Řečtina a latina], prostředek masové informace a propagandy; systém pro přeměnu obrazu a zvuku na odpovídající elektrické signály a jejich přenos na vzdálené místo. Přenos se uskutečňoval nejdříve analogovou cestou a po řadu desetiletí zůstával nejrozšířenějším způsobem šíření v pásmu velmi krátkých vln a pozemní vysílání radiového signálu. Po rychlém vývoji a rozšíření černobílé televize docházelo od 60. let 20. století ke stále širšímu zavádění televize barevné. Následně, koncem 70. a začátkem 80. let 20. století se začaly ve větší míře využívat i další přenosové cesty, jako kabelový přenos, satelitní vysílání apod. Začátkem 21. století přechází televizní vysílání téměř výhradně k použití digitálního signálu, šířenému pozemní cestou v pásmu ultra krátkých vln, satelitně, internetem, přes telefonní GSM sítě a různými kabelovými systémy. První prakticky vyzkoušený přístroj pro televizní přenos patentoval v roce 1884 P. Nipkow

. Použitelné zařízení předvedli v roce 1925 J. L. Baird

a G. F. Jenkins (*1867–†1934). Princip televize je založen na rozkladu televizního obrazu do vodorovných řádek přenášených postupně tak, že je celý obraz přenesen v čase kratším, než je setrvačnost lidského oka. V přijímači se obraz opět postupně skládá na obrazovce, přičemž řádkování obrazu ve vysílači i v přijímači musí probíhat synchronně. To u klasické obrazovky (CRT) zajišťují takzvané synchronizační impulsy, které ovládají generátory pro vychylování paprsku obrazovky přijímače, jehož stopa vytváří na stínítku obrazovky světelný bod. U digitálního přenosu je do určité míry zachovávána kompatibilita se starším systémem, ale nastupují kvalitnější koncová zařízení, která dovolují zobrazovat až 1080 řádů, resp. poskytují rozlišení 1920x1080 obrazových bodů, které se také označuje jako HD (High Definition) – vysílání s vysokým rozlišením. Jakost obrazu je dána ostrostí obrazu, jeho gradací, šumem a u barevné televize podáním barev. Pro technické a vědecké účely nabyla zvláštní důležitosti televize průmyslová, která umožňuje pozorovat děje v nepřístupných nebo nebezpečných místech.