telegrafie

Přenos kódovaných zpráv na vzdálené místo. Nejstarším způsobem telegrafie byly zvukové signály (bubny – tamtamy) a optická signalizace (ohňové signály, vlajky, semafory). Ve Francii byl v 18. století používán optický telegraf Chappův podle vynálezu francouzský technika A. C. Chappa

(*1763–†1805), u něhož poloha ramen vyjadřovala jednotlivé znaky. První elektrický telegraf sestrojil německý přírodovědec S. T. Sömmering (*1755–†1830). Ruský technik P. L. Šilling (*1786–†1837) sestrojil roku 1832 jehlový telegraf. První prakticky použitelný telegraf sestrojil roku 1837 S. F. B. Morse

, který současně sestavil abecedu z kombinace krátkých a dlouhých impulsů. V roce 1855 vynalezl D. E. Hughes

telegraf, který tiskl, přímo písmena. V následujících letech byl vývoj soustředěn na zvyšování telegrafní rychlosti. Ve snaze po rozšíření telegrafie byly zkonstruovány telegrafní přístroje s klaviaturou přizpůsobenou psacím strojům. Tím byl položen základ dálnopisným psacím strojům a světové dálnopisné síti (telex). Největší rychlost dálnopisného stroje byla 400 písmen za minutu. Vysílání impulsů se provádělo na dálnopisném psacím stroji nebo děrnou páskou. Přenos se uskutečňoval po vedení nebo bezdrátově. Předností telegrafie byl spolehlivější a hospodárnější přenos zpráv bez zkreslení. Lepšího vysílání se dosahovalo telegrafií tónovou, při níž se telegrafní znaky přenášely po vedení formou různých kmitočtů. Tím byl umožněn současný přenos několika zpráv. Do telegrafie patřila také telegrafie obrazová, tj. přenos nepohyblivých obrazů.