tatarská literatura

Literatura

Rozvíjela se na základě bohaté lidové slovesnosti (hrdinská epika) a pod vlivem turecké literatury od 12. století. Nejstarší dochovanou památkou je epos Jusúf a Zalíchá, jejímž autorem byl Kol Gali. Ve 14. století volně, ale umělecky ztvárnil romantické masnaví perského básníka I. Nizámího Chosrau a Šírín básník Zlaté hordy Kotbi. Ke klasické literatuře patří dílo M. al-Bolgariho (ze 14. století) a Chorezmiho (14. století, Muchabbatnáme – Kniha lásky). V 1. polovině 16. století se svou tvorbou, jazykově blízkou mluvené formě, odvrátil M. Móchämmädjar od středověké mystiky (Nur-i sudur – Světlo srdcí). Přes zesílení vlivu súfijské mystiky v 17.–18. století básnické aforismy (hikmaty) M. Kulyho (2. polovina 17. století) umožnilý postupné zživotňování světských motivů. V 19. století nastal rozvoj tatarské vzdělanosti (v roce 1804 byla založena univerzita v Kazani) a národní literatura v duchu osvícenství (G. Kandaly, *1797 – †1860). Počínal se formovat kritický realismus: K. Nasyri, mimo jiné autor folkloristických děl a tvůrce první tatarské gramatiky a slovníku i řady učebnic, M. Ghafuri, G. Tokaj (zasloužil se o současnou spisovnou tatarštinu). Vznikl román a drama. Od začátku 20. století se rozvíjela publicistika (G. Kamal) a literární kritika. Novou tématiku vnesl do tatarské literatury G. Kulahmetov (*1881 – †1918). Nová literatura zachycuje život předrevoluční tatarské vesnice. G. Ibrahim, M. Džalil, Š. Kamal, A. Jeniki (*1909). K válečné tematice se obracejí díla M. Amira (*1911) a G. Äpsälämova (*1911).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 29. 6. 2009
Autor: -red-