tarasnice

[Němčina < latina] a) pevnostní dělo používané od začátku 15.století. Typická byla nevelká ráže (40–100 mm) a značná délka hlavní (až dvacetipětinásobek ráže). Hlaveň byla vykována ze železa, nebo litá z bronzu. Střílela kamenné, olověné nebo železné koule do vzdálenosti asi 300 m. Vozová hradba umožnila husitům používat tarasnice i jako polní dělo. Z výzbroje vymizela v polovině 15. století; b) lehká reaktivní, popřípadě i ruční zbraň s průbojnými náboji určená hlavně k ničení tanků a obrněných vozidel na malé vzdálenosti, jakož i k ničení osádek v opevněných prostorech.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 21. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: polní děla.