Taras Hryhorovyč Ševčenko

*9.3.1814 – †10.3.1861, ukrajinský básník a malíř; zakladatel nové ukrajinské literatury a národního spisovného jazyka. Roku 1838 byl pro malířské nadání vykoupen z nevolnictví, vystudoval petrohradskou akademii výtvarných umění. Svým výtvarným dílem (portréty, krajiny výjevy ze života Kazachů) položil základy. kritického realismu v ukrajinském výtvarném umění. Zakladatelský význam má jeho dílo literární. Od pocitů nostalgie a romantického kozakofilství v první básnické sbírce Kobzar přešel Ševčenko k proticarské satiře a k vyjádření důsledných demokratických postojů v poémách Sen, Kavkaz, Jan Hus. Pro činnost v Cyrilometodějském bratrstvu byl Ševčenko 1847 uvězněn a poslán do vyhnanství, kde strávil 10 let a kde začalo žánrově i stylově bohaté poslední období jeho tvorby. Intimní lyrický projev se v něm střídá s prorockým patosem (Maria, Neofyté). Velkou básnickou obrazností, jazykovým bohatstvím a radikálním humanistickým demokratismem trvale ovlivnil vývoj ukrajinské poezie a stal se největším ukrajinským básníkem 19. století í nejvýznamnějším představitelem ukrajinského národního obrození.