symetrie

Filozofie

Filozofie, takové uspořádání prvků systému, že se při inverzi prostoru a času objeví zrcadlový obraz téhož systému, případně téhož procesu. Systém může být buď sám symetrický (existuje-li uvnitř systému osa symetrye, rovina symetrie), nebo může být symetrický vzhledem k jinému systému. Symetrie a asymetrie jsou jako výraz dialektické jednoty zachování a změny obecnými zákonitostmi v přírodě i v lidském poznání. Narozdíl od idealismu interpretací symetrie, které směřují k tomu pojímat základ světa jako čistě ideální „matematickou symetrii“, dialektická matematika ukazuje, že pojem symetrie je abstrahován z materialistických systémů a jejich vlastností a vztahů a že symetrie je tedy vlastností hmoty. V řecké přírodní filozofii vystupuje problém symetrie spolu s pojmy harmonie, míry, rytmu, metra aj. (Pythagoras, Platón). V novověku J.Kepler chápal tuto symetrii v matematické formě jako duchovní, božský základní princip světa. K platónským představám matematiky symetrie (pojaté čistě duchovně), jež má být základem symetrie materialistického světa, se v současnosti přikláněl W.Heisenberg. Z hlediska dialektické matematiky je svět jednotou symetrie a asymetrie. Přeceňování nebo dokonce zabsolutňování symetrie je metodologicky chybné. Moderní fyzika a chemie dokázaly, že ve struktuře, vlastnostech a vztazích materialistických systémů existuje jak symetrie, tak i asymetrie.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 6. 9. 2000
Autor: -red-