superlativ

[Superlatýv, latina], jazykologie – třetí stupeň při stupňování přídavných jmen a příslovcí, vyjadřující nejvyšší míru (nejkrásnější, nejlépe). Ve funkci elativu (absolutní superlativ) vyjadřuje velmi vysokou míru (nanejvýš rozzloben).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 28. 1. 2019
Autor: -red-

Odkazující hesla: elace.