Sumer

Starověk / Místa a oblasti

Část Mezopotámie přibližně od dnešního Bagdádu k Perskému zálivu, kterou během 4. tisíciletí př.n.l. ovládli Sumerové a založili zde první města (Eridu, Ur, Lagaš, Nippur, Kiš). Dějiny Sumeru začínají vznikem nejstarších městských zemědělských států, v jejichž středu stála chrámová (později i palácová) hospodářství, kde se rozvíjela i řemeslná výroba (hrnčířství, tkalcovství, kovolijectví). První vládci sumerských měst byli současně i velekněžími. – 1. raně historická doba (3 000–2 800). Začátek obrázkového písma (Unik), stupňovité chrámy, vznik zavlažovacích soustav, rozvoj obilnářství a pastevectví. Přechod k antropomorfnímu náboženství; 2. doba raně dynastická I-III (2 800–2 100). Archív města Uru, rivalita mezi Urukem (Gilgameš) a Kišem. Pokus o sjednocení za Mesilima. Chrámové archívy z Šuruppaku (2600) a Ebly. Rozvoj písařských škol. Královské hroby v Uru. – 2 520–2 355 nadvláda dynastie z Lagaše (Girsu, tzv. starosumerská doba). Historické zápisy o válce s Ummou (Eannatum, Entemena). Rozsáhlá stavitelská činnost (chrámy). Sociální nerovnost marně řešil Urukagina (asi 2 355) reformami. Úsilí Lugalzageziho z Uruku o vytvoření sumerské říše zastavil nástup semitské dynastie Sargona I. Akkadského. Za vlády Akkadu zbožštění panovníků (Narámsín), omezení hospodářské moci chrámů. Vykupování půdy státem (Maništusu). Od konce 22. století př. n. l. nadvláda Gutejců (rozkvět lagašského písemnictví, Gudea). Obnova sumerského státu za Utuchengala (2 116–2 110). – Dějiny Sumeru vrcholí za III. dynastie urské (2 111–2 003). Sjednocení jižní Mezopotámie do centralizovaného státu, kontrola výroby, zahraničního obchod. Urnammuovy zákony svědčí o rozvinuté třídní společnosti se znaky despocie. Za Ibbisína (2 027–2 003) vpád Amoritů a trvalý nástup Semitů k moci. Viz také Mezopotámie.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 26. 6. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: Amorité, Ebla, klínové písmo, Mezopotámie, Ur, Urnammu.