stupnice

Hudba, řada tónů stupňovitě uspořádaných podle určitých pravidel. V evropské hudbě v rozsahu oktávy, nazvané zpravidla podle základního tónu. Rozeznávají se: a) Stupnice distonické: durové (velká tercie od základního tónu. Značí se velkými písmeny: C, G, D, A, E, H, Fis, Cis v kvintovém kruhu s křížky; C, F, B, Es, As, Des, Ges, Ces v kvartovém kruhu s bé), mollové (přirozená aiolská, harmonická se zvýšeným VII. stupněm, melodická se zvýšeným VI. a VII. stupněm při vzestupu, sestupně uchovává aiolské uspořádání; u všech tří malá tercie od základního tónu. Mollové stupnice se značí malými písmeny: a, e, h, fis, cis, gis, dis, sis v kvintovém kruhu s křížky; a, d, g, c, f, b, es, as v kvantovém kruhu s bé. Církevní stupnice (vznikly asi ve 4. století z řeckých harmonií: dórská d = d¹, frygická e – e¹, lydická f – f¹, mixolydická g – g¹, v 16. století přibyly aiolská a – a¹ a iónská c¹ – c². Tyto řady jsou tzv. autentické, od nich odvozeny plagální stupnice, začínající vždy o kvartu níž, mající však s původními autentickými společný finální – závěrečný tón. Plagální řady nazývány s předponou hypo- ,například hypodórská A – a s finálním tónem d atd. b) Stupnice chromatické: chromatické (dvanáctitónové stupnice, charakterizované vzestupně tóny zvýšenými a sestupně tóny sníženými), chromatickoenharmonické (vyjadřující půltóny dvojmo, například c, cis, des, d, ...) a dále dělené (čtvrttónové, šestinotónové). c) Stupnice exotické: pentatonické (pětitónové stupnice, bez půltónů nebo s půltóny; bezpůltónová vzniká rozkladem čtyř čistých kvint c – g – d¹ – a¹ – e² v podobě základní řady c, d, e, g, a. Pentatonika s jedním nebo dvěma půltóny užívána zejména v javánských melodiích a v japonské hudbě), cikánské (mollová vzniká z mollové harmonické stupnice zvýšením IV. stupně, durová snížením II. a VI. stupně), celotónové (šestitónové, například c, d, e, fis = ges, as, bé, c).