štěstí

Filozofie

Filozofie, morální kategorie označující takový stav člověka, v němž prožívá plnost svého bytí, svou seberealizaci. Původně zdar, příznivá náhoda nebo zdařilá účast (ve starořečtině eudaimoniá = přízeň bohů, ve slovanských jazycích sčestje = dobrý úděl). V dalších významech schopnost prožívat smysluplnost skutečnosti na rozdíl od eutychie (přízeň okolnosti, plíznivé události). Rozlišuji se subjektivní a objektivní aspekty štěstí. Některá učení zdůrazňují subjektivní prožitky, tíhnou filozoficky k subjektivnímu idealismu; realisticky orientovaná etika však upozoňuje na význam objektivních podmínek štěstí. Po subjektivní stránce je štěstí spojeno s pocity libostí, slasti, radosti, blaha, jindy s pocity radosti z pozitivního rozvíjení a využívání sil a schopností; jindy naopak byl spatřován ideál života ve vyhasínání prožitků, emocí a afektů, ve stavu duševního klidu, ataraxe nebo nirvány. Tyto ideály mohou být spojeny i s úpadkem životních sil nebo se snahami o umrtvování života. Podle některých existencialistů (A. Camus) ja schopnost prožívat spjata se schopností snášet strádání a bolest; což ve své jednotě vyjadřuje „hlubiny lidské osobnosti“. Je-li však štěstí chápáno jako rozmach životní a tvůrčí energie, pak prožívání takového vysokého štěstí (J. W. Goethe) svědčí o věrnosti životní pravdě. Taková forma štěstí je protikladná stavům lhostejnosti a ochablosti, jež charakterizují stagnaci vnitřních sil a potlačování lidských možností. Pokud je štěstí chápáno tvůrčím způsobem, znamená realizaci vnitřní svobody, uskutečňováni nejhlubších lidských tužeb. Pak by zřeknutí se štěstí bylo zradou sebe sama; vyhasnutím tvůrčích životních stimulů. Přemění-li se lidská existence v pouhé existování, v holou povinnost, ztrácí-li se plný zážitek bytí, vede to k vnitřní devastaci: Štěstí se realizuje jen v komunikaci, ve vzájemné výměně činností a zážitků, nikoliv v izolaci od lidí; předmětem štěstí pravém slova smyslu nemůže být věc, nýbrž jen osoba. Pro tože štěstí závisí též na vnějších okolnostech, může se stát pro určitý konkrétní subjekt nedosažitelným. Tato závislost vnáší do problému štěstí prvky tragična. V té míře, v níž subjekt může nepříznivým okolnostem čelit, lze překonávat zklamání a těžké ztráty.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 19. 7. 2006
Autor: -red-