stenoiontní

Ekologie

Ekologie, živočišné a rostlinné druhy, které nesnesou velké rozpětí hodnot pH a jsou naopak specializované na určité minimální rozpětí, které rozděluje prostředí na tři typy: kyselé (pH do 6,4), neutrální (pH 6,5 až 7,3) a zásadité (pH nad 7,3). Stenoiontní živočichové a rostliny se tudíž dělí také na tři typy: druhy, vyžadující kyselé prostředí se nazývají acidofilní a acidofyty, druhy, vyžadující neutrální prostředí se nazývají neutrofilní a neutrofyty a poslední skupina, vyžadující zásadité prostředí se označuje za alkalofilní (bazifilní) a alkalofyty. Mezi acidofilní rostliny patří například bělomech sivý (Leucobryum album), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus) nebo kostřava ovčí (Festuca ovina). Mezi neutrofilní rostliny se řadí například ječmen setý (Hordeum vulgare), jaterník podléška (Hepatica nobilis) či psárka luční (Alopesurus pratensis). Příkladem bazifilních druhů může být lomikámen latnatý (Saxifraga paniciulata), dryádka osmiplátečná (Dryas octopetala), okrotice červená (Cephalanthera rubra), kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens). Živočichové jsou ovlivňováni nepřímo prostřednictvím určitých rostlinných druhů a celkovým charakterem biotopu. Přímý vliv pH se projevuje zejména u půdních a vodních živočišných druhů (příkladem jsou některé specializované druhy vířníků rašelinných vod). Opakem stenoiontních druhů jsou druhy euryiontní.

Vytvořeno: 30. 4. 2007
Aktualizováno: 2. 7. 2007
Autor: -red-