spouštěč

Elektrotechnika

Elektrotechnika, přístroj ke spouštění elektromotorů. Základní část spouštěče tvoří odporové články pevně spojené s kontaktním ústrojím, které umožňuje řazení jednotlivých článků a tím změnu výsledného odporu spouštěče. Podle účelu jsou spouštěče stejnosměrné nebo střídavé (jednofázové, trojfázové), rotorové nebo statorové. Odporové články se používají kovové, kapalinové nebo uhlíkové s chlazením vzduchovým nebo olejovým. Podle uspořádání je kontaktní ústrojí deskové, válcové, bubnové nebo vačkové. Ovládání spouštěče je ruční, s elektrickým motorovým pohonem (ovládaným ručně nebo samočinně) nebo samočinné stykačové. U stejnosměrných elektromotorů derivačních se používá buď spouštěč s regulačním reostatem, nebo regulační spouštěč (reostat je spojen v jeden celek se spouštěcím odporem). U střídavých elektromotorů se obvykle připojuje spouštěč na rotorovou svorkovnici (rotorový spouštěč tvořený třemi skupinami odporu).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 14. 8. 2006
Autor: -red-