spojovací pole
Spojovací technika, součást centralizovaného spojovacího systému pro dočasné spojování spojovacích cest. Nejjednodušším typem spojovacího pole je jednoduché křížové pole, kde by na horizontále bylo zapojeno s příchodů od účastníků a na vertikály s východů k účastníkům. V průsečících horizontál a vertikál potom vznikne B = s2 spínacích bodů. Protože všichni účastníci spolu současně nehovoří, je výhodné spojovací pole rozdělit a vsunout mezi ně N spojovacích cest. Tím vznikne spojovací pole koncentrační (musí dovolit přístup z libovolného vstupu alespoň na dostatečně velkou část výstupu spojovacích cest) a expandní (musí umožnit z kteréhokoli vstupu spojení na kterýkoli výstup). Hlavní těžiště spojovacího pole tvoří kapacity 100–10000 vedení s možností spolupráce s jinými ústřednami. Mezi spojovacím polem koncentračním a expandním probíhá jen N cest, které může použít libovolný účastník a které tvoří společné spojovací cesty. Pro větší kapacity účastníků se spojovací pole koncentrační a expandní rozloží do skupin s ekonomicky přijatelným počtem spínacích bodů. Pro směrování spojů do jednotlivých skupin je nutno zařadit tzv. směrové pole.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
4. 9. 2006
Autor: -red-
Odkazující hesla: transpozice.