sociální pedagogika

Vzdělávání

Pedagogická disciplína, jejímž předmětem je výzkum výchovného prostředí a procesu výchovy v určitém sociálním prostředí. Vznikla na začátku 20. století spojením teoretických základů pedagogiky a sociologie, zejména sociologické výchovy. Zatímco hlavním předmětem zájmu sociologické výchovy je proces socializace individua, analyzuje sociální pedagogika výchovné vlivy vycházející z prostředí a určuje zásady organizování prostředí z hlediska potřeb výchovného procesu. Mezi konkrétní úkoly sociální pedagogiky patří například objasňování významu a podílu vlivů mimoškolního prostředí na výchovně vzdělávací proces, výchovné funkce sdělovacích prostředků na rozvoj osobnosti dítěte, analýza a plánování mimoškolních forem vzdělávání ap. Nejdůležitější oblastmi působnosti sociální pedagogiky je profylaxe (činnost zaměřená na neutralizaci vlivů ohrožujících výchovný proces) a kompenzace (úprava činitelů omezujících vývoj jedince, resp. pedagogické vyvažování situací vzniklých v důsledku nepříznivých vývojových podmínek). V souvislosti s oběma oblastmi se někdy též hovoří o pedagogice sociální péče.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 19. 1. 2006
Autor: -red-