sociální chování

Psychologie

Psychologie chování lidí a sociálních komunit (společenských skupin) probíhající v procesech sociální interakce. Interakční chování projevující se ve společenské realitě, s následným dopadem na kvalitu, vývoj a chatakter mezilidských (interpersonálních) vztahů; v širším pojetí veškeré chování člověka jako sociabilní a socializované bytosti začleněné do společenského systému vztahy vzájemných komunikací. Koncepce sociálního chování, vytvářené především sociální psycgologií a sociologií, rozlišují rámcově sociální chování individuální, interpersonální a skupinové. Obecné zákonitosti individuálního chování jsou zpravidla zároveň typickými rysy chování člena určité sociální skupiny, podmíněného sociálními faktory a vazbami. Interpersonální chování, v němž projev jedné osoby je reakcí na druhou osobu (jednání každého je zároveň výsledkem i příčinou jednání druhých) a jež je ovlivňované interpersonální percepcí jedince, tvoří přechod mezi aktivitou jednotlivce a skupiny a jako takové se stává půdou vhodnou pro izolaci základní sociálně psychologické jednotky analýzy (interpersonální chování jako nejvlastnější předmět sociálně psychologických výzkumů). Zatímco interpersonální chování lze analyzovat z hlediska jednotlivých účastníků, vzájemného vztahu mezi účastníky i z hlediska zasahujících širších skupin a společenský determinant, je skupinové chování objasňováno v intencích relativní nezávislosti dynamiky chování na jedinci; za minimální jednotku vyčleňující faktor nezávislosti skupinového chování na jedinci se obvykle pokládá komunikativní trojice (triáda). Zatímco sociální psychologie sleduje teoreticky i experimentálně všechny tři roviny sociálního chování, zabývá se sociologie spíše analýzou chování velkých skupin (společenstev, populací) a studiem druhů sociálních aktivit podle charakteru řešených úloh (ekonomických, sociálních, kulturních, politických). Se sociologickým aspektem studia sociálního chování souvisí popisná klasifikace sociálního chování na chování prosociální (pozitivně ovlivňující mezilidské vztahy a dosahování společných cílů), asociální (lhostejností či negativním vztahem ke společenským zájmům, normám a hodnotám narušující mezilidské vztahy) a antisociální (destruktivní zaměřeností proti společenské struktuře rozleptávající integritu mezilidských vztahů). V souhrnu je sociální chování historicky a třídně podmíněno, složitě strukturováno, regulováno a motivováno.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 23. 8. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: interpretace.