smutek

Psychologie

Déletrvající (protrahovaný) stav zasmušilosti, tesknoty a lítosti charakterizovaný celkovým útlumem psychické činnosti (zvláště volních aktivit) a snížením psychické odolnosti vůči aktuálně působícím vlivům, vyvěrající z převahy negativních prvků v hodnocení sebe sama i svého okolí na základě individuálně významných změn v prožívání určitých kvalit či na základě neadekvátní fixace smutek vyvolávajících příčin, doprovázený pocity bezmocnosti, slabostí, opuštěnosti a prázdnoty. Smutek vznikající jako nepříznivý stav duševního rozpoložení ve formě derivace promarněného úsilí, projekce určitého nedostatku či důsledku osobní ztráty, nezahrnuje ve své etiologii intrapsychické konflikty, jež ovlivňují patologické formy prožívání v aktivní rovině. „Patologické“ a „nepatologické“ formy smutek jsou víceméně póly vyabstrahovaného kontinua, zakotveného v extrémech „smutná nálada – deprese, melancholie“.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 7. 9. 2006
Autor: -red-