smuta

Označení pro období vnitřního zmatku a bojů o moc v Rusku v letech 1604–1613. Užívá se též spojení „smutnoje vremja“. Po smrti posledního cara z dynastie Rurikovců Fjodora I. (1598) byl na trůn zvolen bojar Boris Godunov (bývalý člen osobní stráže Ivana IV. a faktický vládce Ruska za panování Fjodora I.). Nespokojenost bojarů a hladomor podkopaly Godunovovu pozici a napomohly vytvořit příznivé podmínky pro vystoupení podvodného pretendenta trůnu známého jako Lžidimitrij I. (ve skutečnosti zřejmě mnicha Grigorije Otrepjeva). Ten se vydával za syna Ivana IV. Dimitrije (který za nevyjasněných okolností zemřel roku 1591) a s polskou pomocí v roce 1605 po Godunovově smrti usedl na ruský trůn. Po zavraždění Lžidimitrije I. roku 1606 byl carem zvolen bojar Vasilij Šujskij, ani za jeho panování se však situace nestabilizovala. V roce 1607 se objevil další podvodník, Lžidimitrij II., který se následujícího roku opět s pomocí Poláků pokusil dobýt Moskvu. Roku 1610 byl Šujskij sesazen a Lžidimitrij II. zabit. V následujících třech letech chaotického vývoje vystoupili ještě další dva Lžidimitrijové. Část ruské šlechty byla ochotna přijmout za vládce Vladislava (syna polského krále Zikmunda III.), jiní preferovali prince Karla Filipa (bratra švédského krále). Období smuty nakonec uzavřela až volba Michaila Fjodoroviče Romanova ruským carem (21.2.1613), který se stal zakladatelem dynastie Romanovců.

Vytvořeno: 25. 3. 2008
Aktualizováno: 25. 3. 2008
Autor: mim