směnka

Cenný papír obsahující bezpodmínečný závazek výstavce zaplatit věřiteli (remitentovi) v určitý čas stanovenou částku (směnka vlastní), nebo příkaz výstavce (trasanta) třetí osobě (trasátovi, směnečníkovi), aby místo něho zaplatila jeho věřiteli (remitentovi). V tomto případě je to tzv. směnka cizí (trata). Cizí směnku může její majitel předložit směnečníkovi k přijetí. Přijetí (akcept) směnky se napíše na líci směnky slovem „přijato“ s podpisem směnečníka. Zaplacení směnky může být zajištěno rukojmím (aval), který s doložkou „jako rukojmí“ směnku podepíše. Rukojmí je zavázán stejně jako ten, za něhož se zaručil. Převod směnky na jinou osobu se provádí rubopisem. Používání směnek se rozvinulo od 12. století. Původně byly prostředkem mezimístního a později mezinárodního placení. Během 16. století se ze směnek vyvinul prostředek krátkodobého obchodního úvěru, v 18. století se začaly směnky používat jako nástroj úvěrového peněžního oběhu. Směnky se uplatňují v oblasti obchodního úvěru (obchodní směnka) a bankovního úvěru, kde se ve značném rozsahu používají státní nebo pokladní směnky, vydávané státní pokladnou ke krytí rozpočtového deficitu. Název finanční směnka se používá pro takové cenné papíry, které nesouvisejí s pohybem zboží, ale vznikají z peněžních závazků neobchodního typu. Směnky si dosud udržují určitý význam v mezinárodním obchodě.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 10. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: alonž, bankovka, indosament, notifikace, obchodní úvěr, řad, reeskont, remitent, rimesa, skriptura, trasát.