slovník

Jazykověda

Soupis jazykových jednotek či hesel; se dělí na a) jazykové, například překladové (dvou- a vícejazyčné), výkladové zachycující slovní zásobu z různých pohledů: slovník spisovného jazyka, nářeční, slangové, terminologické, výslovnostní, pravopisné, etymologické, frazeologické, synonymické, frekvenční, kodifikační; informativní), abecední (konvenční a retrográdní – zpětné), pojmové (tematické, sémantické); b) věcné (naučné obecné a speciální, oborové; obrazové) a podle určení vědecké nebo praktické. – Nejstarší české slovníky jsou ze 14. století (Klaretovy), v 16. století nejdůležitější slovník Adama z Veleslavína. Český slovní fond doby obrození zachytil Jungmannův Slovník česko-německý, dnešní češtinu Příruční slovník jazyka českého (1935–57), Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971) a Slovník spisovné češtiny (1978).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 6. 4. 2024
Autor: -red-