slovenská kinematografie

Film a TV

Na území Slovenska se první filmové představení konalo roku 1896 v Bratislavě. Začátkem 20. století vzniklo jen několik dokumentárních snímků souvisejících se Slovenskem (Rychlík medzi Košicami a Bohumínom). Američtí Slováci natočili roku 1921 na Slovensku film Jánošík (hlavní role T. Pištěk), roku 1922 Stridža spod hája a několik dokumentárních filmů (Jarmok v Klenovci). Širšímu rozvoji slovenské kinematografie bránil i nedostatečný rozvoj kinofikace. Významným přínosem bylo působení českého folkloristy K. Plicky v Matici slovenské. Natáčel dokumenty o lidových zvycích, písňové tvorbě ap. (Batizovský salaš, Morena) a folklórní materiál shrnul do filmů Za slovenským ľúdom, Po horách, po dolách a hlavně Zem spieva (1933). Po nástupu zvukového filmu ve 30. letech se filmová tvorba omezovala na příležitostné a krátké filmy, na Slovensku se natáčely jen exteriéry některých filmů (Extáze, Hordubalové). Nejvýznamnějším společným dílem českých a slovenských filmařů v těchto letech, které se stalo základem budoucí spolupráce, byl Jánošík z roku 1935 režiséra M. Friče. Od začátku klerofašistického slovenského státu se stal film jedním z hlavních zdrojů fašistické politické propagandy ve filmovém týdeníku Nástup. Roku 1939 vznikla akciová společnost Nástup, která dostala výhradní právo výroby, dovozu, vývozu a distribuce filmů. Vyráběla zejména krátké filmy. Mimo rámec oficiální propagandistické koncepce byla pouze tvorba P. Bielika (dokumentární filmy národopisného charakteru: Pod holým nebom, Na ostrove kormoránovy. Ve spolupráci P. Bielika, K. Kršky a V. Richtera byly natočeny dokumentární záběry ze SNP (jejich část použil P. Bielik ve filmu Za slobodu). V poválečném období se po budovatelských dokumentech zrodil i hraný film. Byly vybudovány filmové ateliéry v Bratislavě na Kolibě. Významný přínos znamenaly filmy P. Bielika (Vlčie diery, Štyridsaťštyri), V. Bahny (Pole neorané), Š. Uhra, A. Lettricha, M. Hollého, J. Lacka, M. Ťapáka, P. Solana, rozvíjela se tvorba dokumentárních, populárně vědeckých, kreslených a jiných filmů. V 60. letech nastal rozvoj filmové tvorby příchodem mladých režisérů a možnostmi, které poskytovala i režisérům starší a střední generace televizní filmová tvorba. Později v období normalizace se vrátila režimu vhodná témata ze života prostých lidí (J. Režucha: Dosť dobrí chlapi, M. Hollý: Kto odchádza v dáždi, J. Zachar: Očovské pastorale) i hrdinů minulosti, zejména ze SNP (Š. Uher: Keby som mal pušku, Veľká noc a veľký deň, Dolina, M. Ťapák: Deň, ktorý neumrie, J. Režucha: Život na úteku). Na přelomu 70. a 80. let došlo k rozmachu kvalitativnímu i kvantitativnímu. Významná umělecká díla vytvářeli tvůrci generace mladší a nejmladší, jako J. Jakubisko (Postav dom, zasaď strom, Tisícročná včela, Perinbaba), D. Hanák (Ružové sny, Tichá radost, D. Trančík (Koncert pre pozostalých, Víťaz, Pavilón šeliem, Štvrtý rozmer), V. Kavčiak (*1948, Biela stužka v tvojich vlasoch, Karline manželstvá), Z. Záhon (Pomocník) a další.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 2. 1. 2022
Autor: -red-