Šlikové

Šlechta

Český a říšskoněmecký šlechtický rod; původně německá chebská patricijská rodina; od roku 1355 rytíři, od roku 1422 v panském stavu. Titul hrabat z Pasounu (Bassano Vicentino v severní Itálii) a z Holejče (Holíč na západním Slovensku) odvozovali od privilegia, které jim bylo údajně vydáno Zikmundem Lucemburským několik dní před jeho smrtí (zřejmě kancelářský padělek K. Šlika). Rod získal do držení řadu území v severozápadních Čechách, avšak často jenom jako král. zástavy (Loket). Snaha Šliků podřídit si úplně toto území narážela na odpor měst Lokte a Karlových Varů i loketských uranů, a tak zde v 2. polovině 15. a zač. 16. století probíhala domácí válka rozdmychávaná ještě okolními feudály (páni z Plavna, saský kurfiřt). Další obohacení rodu znamenal objev stříbrných rud v českém Krušnohoří (založení hornické jáchymovské oblasti). Ražbu tolarů, kterou zde Šlikové prováděli od roku 1520 se souhlasem zemského sněmu; jim v roce 1528 odebral Ferdinand I. Nevýhodou rodu, ale i jeho taktickou zbraní byla jen částečná příslušnost do Čech. Hraběcí titul se zde až do 17. století neuznával a rod svou výlučnost zdůraznil i listinnými falzy, v nichž se vyňal z pravomoci stavovských i panovnickych orgánů. Od 20. let 16. století sílila vazba Šliků na saskou oblast. Teprve od začátku 17. století se Šlikové začali výrazněji uplatňovat v rámci české stavovské opozice. Angažovali se zejména za českého stavovského odboje v letech 1618 – 1620. V pobělohorské době zůstala v Čechách jediná větev rodu. Základem jejího majetku byla panství Kopidlno Staré Hrady a Velíš – Jičíněves. Viz také Šlik Jáchym Ondřej; Šlik Jindřich; Šlik Kašpar; Šlik Štěpán.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 31. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: medaile.