skot domácí

Domestikované formy vyhynulého pratura

, Bos primigenius, od kterých jsou odvozena evropská plemena skotu domácího, nebo zebu

, Bos indicus, od kterých jsou odvozena indická a patrně i africká plemena skotu domácího. Podle užitkových vlastností (užitkového typu) se plemena skotu domácího dělí na mléčná (skot černostrakatý

, ayrshirský

, jerseyský

, červený dánský

), masná (skot herefordský

, aberdeen-anguský

, charolIaiský, shorthornský

) a skot s kombinovanou užitkovostí (skot simentálský strakatý

, český strakatý

, slovenský strakatý

). Dříve se do užitkovosti zahrnoval i tah (trojstranná užitkovost), v současnosti se skot domácí k tahu prakticky nepoužívá. Skot domácí je hlavním producentem mléka (špičková dojivost přesahuje 10 000 kg mléka u jedné dojnice

za rok), mléčného tuku (obsah v mléce 3,5–5,7 % v závislosti na plemenu), masa (denní přírůstky 1,0–1,2 kg) a surovin (kůže, rohovina) pro zpracovatelský průmysl. Významná je i produkce chlévské mrvy

, která je základním prostředkem k obnově a zvyšování půdní úrodnosti. Chov skotu je základem živočišné, ale i rostlinné výroby. Skot domácí je uniparním zvířetem, jalovice

pohlavně dospívají ve věku 8–12 měsíců, býci 10–12 měsíců. Říje

se opakuje v intervalu 18–21 dní. Březost trvá 270–300 dní. V České republice se chová hlavně skot český strakatý, slovenský strakatý a pincgavský

. Ostatní plemena, například skot ayrshirský, červenobílý švédský, červenostrakatý dánský, se používají pouze ke křížení.