skoky atletické

Atletika

Olympijské disciplíny tvořené skokem dalekým, trojskokem, skokem vysokým a skokem o tyči. Skok daleký, prováděný z rozběžiště o minimální délce 40 m, šířce 122 cm. Měří se vzdálenost od nejbližší stopy v pískovém doskočišti k okraji odrazového břevna. – Trojskok – skok do dálky prováděný tak, že po odrazu na břevnu se musí závodník podruhé odrazit stejnou nohou jako na odrazovém břevnu, teprve při třetím odrazu se nohy střídají. Při skocích se závodník nesmí dotknout švihovou nohou země. – Skok vysoký – prováděný z půlkruhového rozběžiště o minimálním poloměru 18 m. Laťka trojúhelníkového nebo kruhového průřezu je položena na stojanech vzdálených od sebe 366–402 cm. Výška laťky od země se měří v místě jejího největšího průhybu. Závodník může začít závodit na kterékoliv ohlášené výšce, kteroukoliv výšku může vynechat. Končí po třetím bezprostředně nezdařeném pokusu, nebo odstoupením ze soutěže. Při zdolávání výšky došlo k vývoji od počátečního nůžkového stylu přes boční styl (horine), styl sweeney až po dnešní styl valivý (straddle) a zádový (flop či fosbury). – Skok o tyči – skok do výšky využívající k odrazu závodníka tyče libovolné konstrukce, zasouvané při skoku spodním koncem do oplechované skříňky dlouhé 108 cm, široké směrem k rozběžišti 60 cm, k doskočišti 39,2 cm, zapuštěné do hloubky 20 cm. Za nezdařený pokus se počítá shození či podskočení laťky, ručkování po tyči, dotyk čehokoliv za pomyslnou svislou rovinou proloženou užší hranou skříňky před odrazem a skok bez zasunutí tyče do skříňky. Při zlomení tyče má závodník nárok na náhradní pokus.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 29. 8. 2000
Autor: -red-