šik

Vojenství

[Němčina], formace vojska určená pro boj, v širším smyslu bojová sestava. Formy a tvary šiku procházely historickým vývojem a měnily se v závislosti na vojenském umění, složení a organizaci vojska, jeho výzbroji a podřizovaly se terénním podmínkám či záměrům velitele. Pro starověk byla typickým šikem řecká či makedonská falanga a římský šik o třech sledech šachovitě rozestavěných pěších kohort. Ve středověku převládala linie těsně vedle sebe seřazených těžkých jezdců, za nimiž se šikoval jejich jízdní doprovod a za ním pěchota. Obdobou byl tzv. „plot“ (en haye), v němž byly větší mezery mezi těžkými jezdci. Vytvářel se i hlubší šik z vedle sebe stojících klínů či proudů jezdectva. Zvláštním typem šikování byla vozová hradba husitů a čtvercové houfy pěchoty Švýcarů a lancknechtů používané v 15.–16. století. V 17. století převládalo nizozemské a španělské šikování (španělská tercie), které vystřídaly v 18. století nehluboké dlouhé lineární šiky, nahrazené koncem 18. a v 19. století řetězy střelců a kolonami pěchoty.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 20. 7. 2006
Autor: -red-