Sergej Pavlovič Koroljov

Kosmonautika

*12.1.1907 (Žitomír, Carské Rusko) – †14.1.1966 (Moskva), sovětský vědec a raketový konstuktér, vůdčí osobnost sovětského vojenského i civilního raketového programu. Vyrůstal v mnohonárodnostním ukrajinském městě Žitomír (Žytomyr). Rodiče se rozvedli tři roky po jeho narození. Po smrti otce se společně s matkou a otčímem ve svých 10 letech odstěhoval do Oděsy. Tam se vyučil jako zedník a pokrývač. Vedle své práce se od července 1923 zapojil do činnosti místního aeroklubu. V roce 1925 začal studovat Polytechnický institut v Kyjevě. Mimoto se věnoval plachtařskému létání a konstruoval kluzáky. Po uzavření kyjevské fakulty se přesunul na Moskevskou technickou univerzitu, kde dokončil studium. K tomu ještě absolvoval praxi v Centrálním aerohydrodynamickém institutu, kde se dostal poprvé ke konstrukci motorových letounů. V roce 1929 jako svou diplomovou práci navrhnul pod vedením A. N. Tupoleva motorový letoun SK-4. Po získání inženýrského diplomu 9.2.1930, se věnoval návrhu kluzáku Rudá hvězda, který byl prvním bezmotorovým letounem v Sovětském Svazu, schopným provedení přemetu. V roce 1930 se Koroljov také začal v rámci institutu GIRD věnovat vývoji raketové techniky. V průběhu práce na kluzáku RP-318-I s raketovým pohonem byl 27.7.1938 zatčen tajnou policií NKVD a uvězněn v táboře nucených prací – GULAGu na Sibiři. Tam téměř vyhladověl, zlomili mu čelist a onemocněl kurdějemi. Následně byl přesunut do speciálního tábora, nazývaného „Šaraška“, pro internované vědce a techniky. Až v roce 1944 byl na přímluvu A. N. Tupoleva propuštěn. Šestiletý těžký žalář a zejména první měsíce těžké práce v dolech se vážně podepsaly na jeho zdraví. Po ukončení druhé světové války se stal vedoucím konstruktérem raketového programu. Až do jeho smrti pak byla jeho identita držena v tajnosti a veškeré zprávy o něm uváděly pouze údaj „šéfkonstruktér“. Na podzim roku 1945 přijel v hodnosti plukovníka Rudé armády do sovětské okupační zóny v Německu, kde s kolegy studoval plány raketové techniky a vytěžil znalosti zbytku týmu Wernhera von Brauna. V roce 1946 se navrátil do Sovětského svazu a společně s některými zbylými spolupracovníky W. von Brauna ( mj. Braunovým asistentem Helmutem Gröttrupem a aerodynamikem Wernerem Albringem). Na ostrově Gorodomlja, dnes Solněčnyj, na jezeře Seliger ve Tverské oblasti, asi 220 km severozápadně od Moskvy, zahájili vývoj sovětského raketového programu. K velkým úspěchům Koroljova a jeho týmu patří konstrukce první mezikontinentální rakety světa R-7, start první umělé družice Země, Sputnik-1 a úspěšný let prvního člověka, Jurije Gagarina, do vesmíru v roce 1961. Člen korespondent (od roku 1953), akademik Akademie věd Sovětského svazu (1958). Řídil práce na konstrukci mnoha raket a družic, například Vostok a Voschod.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 11. 12. 2019
Autor: -red-