Sergej Ingr

*2.9.1894 – †17.6.1956, celým jménem Sergěj Jan Ingr, český voják a politik. Za první světové války bojoval na východní frontě, kde přešel do ruského zajetí a posléze do legií. V závěru války bojoval i na západní frontě. Po návratu do ČSR byl nasazen na Slovensku proti maďarským revolucionářům, posléze vystudoval vojenskou akademii. Armádě zasvětil celý život a postupně prošel mnoha funkcemi – byl přednostou operačního oddělení, podnáčelníkem štábu zemského vojenského velitelství Praha, velitelem hraničářského praporu, zástupcem velitele 3. sboru atd. Roku 1938 byl jmenován velitelem armádního sboru. Po okupaci Československa wehrmachtem se podílel na založení odbojové organizace Obrana národa, v červnu 1939 odjel do Francie. Zde řídil vojenskou kancelář organizující české vojsko, do pádu Francie byl členem Československého národního výboru v Paříži. Po přesunu do Anglie se stal ministrem národní obrany exilové vlády. Od září 1944 do konce druhé světové války byl hlavním velitelem čs. armády. Rostoucí spory s komunisty mu po příjezdu do ČSR zabránily v návratu k armádě, po Benešově zákroku byl rehabilitován a roku 1947 povýšen do hodnosti armádního generála. Do února 1948 poté působil jako velvyslanec v Nizozemí, po komunistickém převratu rezignoval a odešel do exilu. V zahraničí řídil zpravodajskou ústřednu přidruženou k britské tajné službě, roku 1950 založil v Paříži zpravodajskou ústřednu Renova. Vystupoval v rádiu Svobodná Evropa, až do smrti pracoval v Radě svobodného Československa. V říjnu 2024 ho prezident Petr Pavel vyznamenal in memoriam Řádem bílého lva.