šavle

Pobočná sečná zbraň, charakteristická zakřivenou jednobřitou čepelí. Pochází z Orientu, do střední Evropy se poprvé dostala jako součást výzbroje avarských a maďarských bojovníků. Byla typickou zbraní Orientální jízdy. V Evropě se začala masově používat od konce 15. století, stala se zbraní lehkého nepravidelného jezdectva, od 18. století patřila k výzbroji husarů a hulánů. V polském vojsku se užívala v 16.–18. století karabela, těžší šavle s širší čepelí a krátkou záštitnou příčkou. Šavle se stala v 19. století v některých armádách hlavním typem chladné zbraně; v rakouské monarchii zavedena jako jednotná zbraň v roce 1845. Z výzbroje byly šavle vyřazeny po 2. světové válce a udržují se jen jako zbraň důstojníků čestných jednotek.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 30. 8. 2004
Autor: -red-

Odkazující hesla: Aladár Gerevich, huláni, palaš.