růst

Biologie, kvantitativní nevratné zvětšování objemu a hmotnosti živých organismů, jeden ze základních projevů života. Uskutečňuje se přibýváním protoplazmy, tj. růstem buněk a jejich dělením. Růst je určován vlivy zevními, hlavně množstvím živin a vody, teplotou, u autotrofních organismů také intenzitou slunečního záření. Je regulován vlivy vnitřními, hlavně dědičností, biokatalyzátory, vývojem a stářím organismu. Je podmíněn produkcí růstového hormonu z předního laloku hypofýzy. Růst tělesný je vždy nejrychlejší na počátku vývoje organismu, pak se zpomaluje a v dospělosti většinou ustává. Živočichové mají zpravidla růst ukončený, rostliny mají růst většinou nepřetržitý. Růst je založen z 50–60 % geneticky (dědičnost polygenní, genotyp) a realizován v přímé účasti zevních vlivů prostředí (fenotyp). Z antropologického hlediska je růst určován absolutními hodnotami antropometrických rozměrů v daném věku nebo přírůstkem hodnot za určitou dobu, zpravidla za jeden rok: tělesnou výškou, hmotností, obvodem hlavy, hrudníku, vrstvou podkožního tuku ap. Růst lze rovněž hodnotit podle indexů, které je možno vypočítat z různých tělesných znaků. Určuje se tzv. somatotyp, který vyjadřuje celkovou stavbu těla: a) podle šíře, b) robustnosti, c) stavu výživy. Posouzení individuálního růstu a jeho dynamiky se provádí srovnáním s růstovými normami, tj. průměrnými hodnotami získanými měřením většího počtu zdravých jedinců dané populace. Definitivní růstová diagnóza vyžaduje doplnění údajů pubertálního zrání, kostního věku a tzv. zubního věku. Závažné postižení růstu způsobují vývojové vady, systémová onemocnění (endokrinní, metabolická, kostry a centrální nervové soustavy). Důležitý vliv mají i nepříznivé sociální podmínky.